Auto Draft

Knížka mých fotografií z první poloviny 70. let minulého století, které jsem v minulých čtyřech letech úspěšně vystavoval na Chebských dvorcích, je už vyrobena. Pár drobností ještě poladím a koncem května jde do finální výroby. Slavnostní křest bude na 13. Chebských dvorcích v sobotu 13. června ve 13.13. Jste srdečně vítáni ve Františkánské zahradě, na obvyklém místě :-)
Dalšími fotografiemi z mé líhně rekreačního realisty se můžete kochat zde:
http://lasolc.wix.com/aktivfoto
Tak neváhejte a objednávejte!

Manifest REKEREAČNÍHO REALISMU v plném znění. Vznikl před více než 1000 dny. Autorem je Ladislav Šolc.

Není co dodat. Studujte ten hutný text a pokuste se také tvořit touto převratnou metodou. Užasnete nad výsledky svého díla, jistě ne jen fotografického! Hodně štěstí!

Chebské dvorky 2013 a fotografie Ladislava Šolce - letos již potřetí. Diváci milují moje popisky a snad i mé fotky ze 70. let 20. století.

Chebské dvorky 2013 se letos zvlášť vydařily. Počasí nám přálo, fotky neodnesl vítr a do Chebu přijely moje osobní celebrity, které jsem čtvrt století neviděl. Ivan Vala, jehož výstavu jsem zahajoval v plzeňské Luně v polovině 80. let a druhý den ji bdělí kulturtrégři zavřeli (a nás málem taky…). Však si to najděte v Tvorbě, byla tam o tom tehdy celostrana. A pak také dorazil Bohdan Holomíček, janskolázeňský soused mé pratety Manky, ke které jsem v 80. letech jezdil na dovolenou. Tehdy jsme se seznámili a strávili nejednu pěknou meditační chvilku v tamní centrální výtopně. Snad ještě budu mít chvilku k nějaké samochvále a k představení mých Týnejdžrovin, jak soubor svých fotek ze 70. let nazývám.
Každopádně dožiju-li, nenechám si Chebské dvorky 2014 utýct.

Lev v kleci řvoucí s kamerou Nikon Coolpix P7100.

Měsíce ležel v šuplíku, vystřídan mrštným a skutečně kapesním kompaktem Sony RX100.  Ten ale nemám zmáknutej v RAW a vůbec. Tak jsem si vzal na nenáročný rodinný výlet na Liberecko tenhle zázračný, třebaže trochu pomalý Nikon. Zvládl to dobře, hlavně mě znovu okouzlil ten výklopný displej, jednoduchý vyskakovací blesk a spousta užitečných knoflíků. Prostě byla to radost. Jen tomu lvovi v liberecké zoo to bylo úplně šumafuk :-)

Ruština a ukrajinština znějí Mariánkami hlučněji než melodie z pajuščej fontány. Tohle ale byly Češky.

Jeden z mých tří nejoblíbenějších objektivů je skutečným démonem ostrosti. Takže jsem to pro vás pěkně rozostřil… Jinak se na vás těším na facebooku, tady mě to moc neba.

Mirrorless - PROTI a PRO... aneb bezzrcadlové smíření Ondřeje Neffa.

Dahonka. Skvělé kolo, skládací a skladné. A jízda...? Mirrorless...

Moje dahonka, pokračovatel legendární skládačky z chebské Esky, mi udělala nejednu dobou službu. Navíc ji můžu snadno šoupnout do kufru auta, dojet do bodu Bé, vyndat, během pár vteřin složit a přiblížit se i v mírném terénu k bodu Cé. Tedy fotografickému Cíli. Až potud báječné! Až na tu jízdu. Úplně jiný balanc, pedál kousek nad zemí v zatáčkách škrtá a snáší vás ze sedla, menší kola jsou menší kola a pocit jistoty a ovladatelnosti tu prostě není. Vše jinak funguje už léta jak má, ale když přesednete na pořádné kolo, tak je to “o něčem jiném”.

Se zrcadlovkami a mirrorlessy je to podobné, jakkoli bychom si všichni, i Ondřej Neff, přáli, aby mirrorless byl jen trochu “jiná”, menší, levnější a nepatrně prostší zrcadlovka. Ale není to tak. Zatím. A ono “zatím” se vleče až příliš dlouho.

Pokračování článku »

CANON EOS M není LEICA M. Bohužel se dívá zdola i na

Chebské gymnázium, když ještě stálo. Po zemětřesení. Dnes je tam díra do země. A co Canon? Tam se země taky třese, tak doufejme, že to nakonec ustojí!

Fotku chebského gymnázia jsem zařadil z nostalgie, protože jsem na jeho budovu po desetiletí zíral z okna. Dokonce jsem jeho škamen okusil vlastními hýžděmi. Jak to souvisí s novým Canonem?

Pokračování článku »

Šest let čekal David Rath na další pořádnou facku. Tu na mé fotce dostal 20. května 2006 na Valné hromadě ČSK v Národním domě na Vinohradech od zubaře Miroslava Macka.

Padla facka na sále. Viz titulek příspěvku.

Na valné hromadě jsem jako letitý fotodokumentarista České stomatologické komory pořídil tuhle fotografii. Byli tam někteří rychlejší kolegové reportéři a kameramani, takže tzv. rozhodující okamžik jsem zaspal. Ke mně se ta informace o chystaném incidentu bohužel včas nedostala a událost mě zaskočila. Něco takového jsem nečekal, přiznávám bez mučení. Ovšem ono je to relativní. Každý člen ochranky ví, že nejhorší je moc předvídat. Dobrý útok a skvělá událost jsou zpravidla nepředvídatelné a dobře na ně zareaguje pouze člověk nezatížený předsudky a očekáváními. Je to poučení pro všechny fotografy – (ne)předvídat, (ne)předvídat, (ne)předvídat. Ptát se, čenichat. Přitom zůstat uvolněný, ve střehu, ale bez směrovaného napětí. Nebo být rychlejší než pistolník na Divokém Západě. Já zrovna stál špatně a už jsem to nedoskočil, když byla facka vyťata. Stal jsem se tak poněkud nechtěně propagátorem nerozhodujícího okamžiku profesora Vladimíra Birguse :-)

Říká se, že pod svícnem je největší tma. MUDr. Rath si to prý štrádoval po ulici s krabicí se sedmi melounama. V hotovosti. Nešlo totiž o známé ovoce, které je vlastně zelenina. Ale o prachy. Tmy tedy bylo méně než předpokládal a naopak ucho pověstného džbánu bylo nepevné a nakonec se utrhlo. Doufám, že naše policie neusne po tomto majstrštyku na vavřínech. A já budu dále fotografovat jako ďas a včas. Slibuju :-)

Krůčky a skoky fotografie v České kotlině. Od okupace do současnosti.

Psací stroj už také zanikl. Mě inspiroval k usednutí ke klávesnici :-)

Fotografuji už přes čtyřicet let. Od rané puberty. Od osma-, devětašedesátého. Trošku se ohlédnu, co že se to s tou fotografií stalo a děje.

Pokračování článku »

Katastrofa, konec Země, fotoilustrace, beznaděj...

Dneska jsem navštívil NTM v Praze. Národní technické muzeum. Fotoateliér mě rozladil. Prezentace klasické fotografie hádankou, kterou jsem nerozluštil ani jako odborník. Chudáčci digiŤáčkové bez “analogové” minulosti. Ty musej zírat a nechápavě otvírat ústa. Fotografování hlavy je také značně matoucí. Prostě názornost nezachrání ani sebegigantičtější zvětšovák. I když je pěknej. A všude tma jak v pr… V ateliérech bývalo světlo, leda v těch Družstva FOTOGRAFIA bylo obskurno.

Výstavka jistě senzačních exponátů v části Astronomie mě dokonce pobouřila. Rozbolela nás všechny hlava, samozřejmě ta banalita se Sluncem, obíhající zeměkoulí a Měsícem kroužícím kolem ní tam je jen mrtvá ve vitríně. Nuda, smyslový běs jak v zrcadlovém panoptiku na Petříně. Děsivé vitríny (pocit jako na kolotoči) v děsivé tmě. Skandální vstupné. Katastrofa. Takže přidávám ještě jednu – katastrofu. Připojuji jednu katastrofální kreaci Měsíce po katastrofální srážce s vesmírným tělesem. Plus katastrofickou povídku avízovanou z Twitteru, kterou kdosi “anonymní” (zboznaprani.cz – registrováno před pár týdny na Miloše Čermáka, jako bychom ty jeho články v Reflexu nikdy nečetli, že ano…) rozepsal a já si dovolil ji dokončit.

Pokračování článku »